Fight for This Love(říkejte tomu klukovi vetřelec!) Part 26

Jak to myslíš?
Majkle měl si spostu.. Ehmm jednorázovek. Kde je problém?"
Nedzvedla jsem jedno obočí.
Daniel, já tě miluju.
Řekl. Cože?!
Miluju tě. Zopakoval.
Achjo..nechci utíkat, ale jak mu mám říct, že to necítím stejně..
Majkle, já tebe ne.
Řekla jsem a sklopila hlavu.
Přišla mi sms.
Vytáhla jsem mobil.
-----------
Ahoj Danie, šéf mě pustil z práce, nezajdeme někam?  Tvůj Max.
-----------
Při přečtení slov "tvůj Max"
jsem se usmála.
Zvedla jsem hlavu a Majkl na mě koukal..vypadal jako smutný smajlík.
Majkle, promiň já musím.
Pohladila jsem ho po rameni a zvedla se z lavičky.
Ahoj. Řekl.
Smutně jsem se na něj koukla a odešla.
------------
To budu ráda. Sejdeme se před tím starbucks kousek od vašeho obchodu?
-------------
Odepsala jsem mu.
-------------
Dobře! Tak já čekám. xx Max
-------------
Asi jsem zamilovaná.. Usmála jsem se.
Ale ten Majkl..achjo přijdu si blbě.
Vyhnala jsem tyhle myšlenky z mé hlavy a mířila ke starbucks.
---mezitím z pohledu Erici---
Uběhla půl.hodina a on tu furt není.
Vzdávàm to. Řekla jsem nahlas a rozhodila rukama kolem sebe. Au!!
Ozvalo se vedle mě.
Omylem jsem někoho bouchla rukou.
Otočila jsem se na toho nešťastníka, co to schytal.
Bože můj. Zen kluk..jo byl to kluk..ten kluk měl modré oči, blonďato-tmavé vlasy..a ou. Naštvaný výraz.
Omlouvám se. Strašně mě to mrzí.
Omlouvala jsem se.
Dobře, omluva přijata. Usmál se.
Má roztomilej úsměv..je jako anďílek!!
Jsem Finn, můžu se tě zeptat. Na koho si naštvaná? A proč jsem to musel schytat já. Zasmál se.
Já byla jako smyslu zbavená.
Já..jsem Erica. Vykoktala jsem ze sebe nakonec.
Těší mě.
Jo..mě taky a čekala jsem tu na jednoho kluka..no už půlhodiny a on nic. Promiň..nechtěla jsem tě praštit.
To už jsme vyřešili ne?! Zasmál se a já sním. A jestli tě tu ten kluk nechal půl hodiny čekat, je to idiot. Holka jako ty a on tě nechà čekat? Pche.
Zamračil se.
Zčervenala jsem on si toho všiml a usmál se.
No, a nechtěla by si půl hodinku být semnou a zašli by jsme na kafe?
Zeptal se.
Nevím, mám ti věřit? Potkala jsem tě na ulici, co když mě někde znásilníš?
Přeměřila jsem si ho pohledem.
Nemám nutkání někoho na potkání osahávat. Mrknul na mě.
Tak jo. Příjmula jsem jeho nabídku. Tak jdeme. Řekl a my oba jsme šli pomalu, směrem někam na kávu.
Nakonec jsme zkončili v menší kavárné kousek od místa kde jsme se potkali.
Seděli jsme u skleněného stolku na židlích proti sobě v rohu místnosti.
Upila jsem ze svého hrnečku a zeptala se ho.
Když už jsme spolu na kávě. Povídej mi něco o sobě.
Je mi 19-náct let. Mám dvojjče. Jsem z Anglie..
Aha. Tak jo.
Mě je 19-náct, jsem z Anglie a žiju s tetou.
Jenom se usmál a napil se.
Skoro pořád jsme se smáli. Neustále mi tekli slzy ze smíchu jak jsem křečovitě zavírala oči.